Heiden – Vodě

Vodě

Jak zvláštní počasí, voda teče z polí, stromů, mlází.
A vzduch je tak těžký, něco se kazí.
Voda ji přijímá víc než dřív,
kolébá vlasy, vzlíná po tvářích.
Kůže je sivá a z těch dvou – voda je živá.
Tak dál nese malé tělo. Údolí oněmělo.
Houpá se pluje, po řece malá spona.
Odbíjí klekání, měla být doma.
Půda se smýká a uvnitř všechno bolí.
Na slzy není čas, seběhnout dolů do údolí.
Mysl bezmocně těká cestou mezi stromy.
Volání o pomoc a na dohled domy.
Ne!